Olympiáda 2026 v Livigno

Livigno bude hrát hlavní roli tím, že bude hostit všechny snowboardové a freestyle lyžařské akce a udělí největší počet olympijských medailí, celkem 24 proti 16 z Milána a 19 z Cortiny. Kromě toho bude Livigno domovem jedné z olympijských „vesnic“, kde se ubytuje více než 1 000 sportovců.

S naprostým respektem k zemi a životnímu prostředí se Livigno rozhodlo nepostavit novou olympijskou vesnici. Sportovci a technici budou ubytováni v několika stávajících hotelových zařízeních, která budou přestavěna a zabezpečena tak, aby splňovala olympijské standardy. V souladu s ekologicky udržitelným přístupem bude jakékoli další zařízení dočasné, a proto bude na konci her odstraněno. Olympijských her v Miláno - Cortina 2026 se zúčastní obě lyžařské strany Livigna. Snowpark Livigno v lyžařském areálu Mottolino bude hostit závody na U-rampě, slopestyle, big air, snowboardcross, skicross a paralelní obří slalom. Na druhou stranu, Livigno Aerials & Moguls Park — zasazený do Carosello 3000 — bude místem, kde budou nejlepší světoví sportovci soutěžit v disciplínách akrobatického lyžování.

Troška historie

První osadníci Livigna byli pravděpodobně pastýři během středověku. První dokumenty nazývaly tuto oblast Vinea et Vineola. Název možná pochází ze staroněmeckého slova pro „lavinu“, která byla v údolí odjakživa častá – poslední lavina zasáhla vesnici v roce 1951 a způsobila sedm mrtvých a poškození tuctu domů.

Politicky Livigno vždy sledovalo historii Bormia, ačkoli vztahy mezi těmito dvěma obcemi byly vždy napjaté, Bormio bylo dominantní a lidnatější než Livigno. Až do 70. let 20. století bylo Livigno zemědělskou vesnicí. V posledních desetiletích se však věci změnily a v současnosti se Livigno těší lepší ekonomické situaci a vyššímu počtu obyvatel. Ekonomika Livigna je založena na cestovním ruchu, a to jak v zimě, tak v létě, a na bezcelním statusu se zbožím prodávaným za výhodné ceny.

Bezcelní zóna

Livigno má zvláštní daňový status jako bezcelní oblast. Italská DPH (daň z přidané hodnoty) se neplatí. Ačkoli daňové výhody pro Livigno byly zaznamenány již v šestnáctém století, současné osvobození od daně bylo poprvé zavedeno Rakouským císařstvím kolem roku 1840. Poté bylo potvrzeno Italským královstvím kolem roku 1910, poté Italskou republikou a Evropským hospodářským Společenství v roce 1960. Ačkoli se neplatí DPH, daně z příjmu však ano, nelze tedy Livigno považovat za daňový ráj.

Ospravedlněním takového statusu je obtížná cesta do Livigna v zimě a staletí dlouhá historie chudoby v regionu. Různé státy chtěly zajistit, aby lidé měli motivaci žít v oblasti (aby si ji mohli nárokovat teritoriálně). Daňové příjmy z Livigna však byly vždy v historii zanedbatelné.

Do města vedou pouze tři cesty. Jedna vede ze Švýcarska (tunel Munt la Schera), jedna přes Forcola di Livigno, nadmořská výška 2 315 m. Třetí silnice se připojuje k ostatním částem Itálie přes Foscagno Pass, nadmořská výška 2291m. Krom tunelu jsou tedy obě horské silnice v zimě neprůjezdné.

Když odjíždíte z Livigna do zbytku Itálie, na silnici je celní kontrola, kterou obsluhují důstojníci italské militarizované Guardia di Finanza. Při vstupu nebo odjezdu ze Švýcarska nebo do Švýcarska jsou příslušníci Guardia di Finanza a  švýcarská pohraniční stráž